Dobro a zlo v životě


Elektřina má sice plus a mínus, ale elektřina není plusová ani minusová, je jen jedna. Stojí na jedné straně baterie a aby mohla proudit, musí proudit odněkud někam a my si pouze pro to, abychom to rozeznali, udělali označení plus a mínus. Pokud si ji neoznačíme, nebude možné ji měřit. Stejně tak světlo a tma. Existuje vůbec tma? Já myslím, že ne. Vypadá to, že je to stejné jako s tou elektřinou, je pouze světlo, tma vznikne zastíněním světla. Světlo je ve vesmíru všude, pouze když světlo zastíníme, vznikne tma. Jenomže tma se sama nemůže nijak šířit, tma nemůže pohltit světlo, světlo ale tmu pohltí, stejně tak se šíří dobro. Zlo nepohltí dobro, ale dobro odstraní následky zla. Pozor na to co říkám, většina lidí má opačný názor, ale je to jen jejich držení se svého vlastního zla, které nechtějí opustit. Několik příkladů. Šel jsem na nákup, v peněžence posledních tisíc korun, do výplaty daleko.

V tramvaji se za mě postavil bezdomovec, nedával jsem pozor a před obchodem jsem zjistil, že peněženka je fuč. Bylo to zlé, ale jen ten okamžik a jen pro mě, bezdomovec si udělal hody. Dá se říct, že tady je na jedné straně zlo a na druhé dobro. Ale to, že zůstanu bez peněz, nemusí být vždy tak špatné. Stalo se mi to a skutečně jsem neměl ani korunu. Řekl jsem si, udělám si očistný půst a vyšlo to, bylo mi nádherně, podpořilo to mé zdraví a co dalšího pozitivního to přineslo? Všiml jsem si, že mám přátele, kteří jsou ochotni mi v nouzi pomoci (bylo také zapotřebí zaplatit účty). Opustil jsem to zlo, "právě jsem byl okraden" a mohlo přijít něco dobrého. A co takto zkusit obrácený příběh, dítě jde na nákup, ztratí peníze, je to pro ně zlé a ví, že doma nebudou nadšeni. Udělám dobrý skutek, obdaruji to dítě stejnou částkou, kterou ztratilo. Dítě opouští své zlo a má dobrý pocit, v očích jiskru přátelství, i já mám dobrý pocit. Předpokládám, že dobrý pocit bude mít i ten, kdo najde peníze, co dítě ztratilo. Jeden dobrý skutek nejen zahnal zlo, ale ještě šíří dobro dál. Už slyším námitky mnoha lidí, "když mě někdo okrade, je to vždy jen zlo a nic jiného". Ano je to zlo, ale pokud ten pocit zla necháme odejít --.

Z vlastní zkušeností mohu říct, že i s bolestí je to stejné. Bolest můžeme považovat za zlo páchané na našem těle. V rámci hubnutí přinesla přítelkyně zvláštní kartáč a krém, řekla namazat partie těla, které mají zhubnout a kartáčovat. Namazal jsem a ona začala kartáčovat, pořádně přitlačila, bolelo to a ne málo. Chvilku jsem trpěl, potom jsem si ale uvědomil, že bolest je pouze informace o zlu páchaném na povrchu těla. Odpustil jsem si tu bolest a v myšlenkách šel s tím kartáčem, vnímal jsem jeho tlak a kupodivu, bolest pominula, zlo se nekonalo, přicházelo jen blahodárné dobro působící za kartáčem. Funguje to, věřte mi a vyzkoušejte si. Zvláštní příklad o zlu. Za války byla některá města úplně rozbombardována, v některých sice bomby spadly, poškodily domy, ale nebouraly. Co se stalo po válce - na místě rozbitých měst vyrostla krásná nová města, na místě poškozených dodnes lidé opravují a udržují poškozené domy. Jednou jsem slyšel definici tornáda. "Je to úžasná síla, která se velmi dlouho soustředí a sbírá nad mořem, aby se potom mohla s drtivou silou vybít nad pevninou, po ničivé bouři ale přichází jemný déšť, aby zúrodnil poničená pole". (šaolinský mistr).

V přírodě běžně označujeme i zvířata na dobré a zlé, ale co se stane, když některé třeba býložravé zvíře se přemnoží. Zničí všechny plodiny, nastane hlad. Musí přijít predátor, tedy zlé zvíře a vyhubit přemnožená zvířata, je tedy otázka, zda je predátor zlý nebo koná dobro.

Stejné je to i s energiemi v přírodě. Nazýváme tyto energie pozitivními a negativními. Kdyby si včela mohla vybrat, kam postavit svůj úl, pak si s určitostí vybere místo s negativním zářením: zajímavé však je, že vše co včelka produkuje, je pozitivní, není to ovlivněno negativním zářením. Je skutečně to záření negativní, vždyť i mazel kočička je vyhledává a sama je báječnou léčitelkou. Záření samo o sobě není ani špatné ani dobré, pouze je a nějak působí. Elektřina také není špatná nebo dobrá, ale jednou pracuje a podruhé zabíjí, podle toho, co jí přijde do cesty. Záření je na tom stejně, působí pořád stejně podle toho, co ozařuje, jednou prospívá, jindy škodí. Vždyť i záření slunce, jednou prospívá jindy škodí. Říká se, že slunce je zdroj života, ale mnoho živočichů a mikroorganismů na světle zahyne.

Stejně jsou na tom i bytosti světla a temnot. Přináší-li nám nějaká bytost radost, mluvíme o ní jako o bytosti veskrze dobré, přináší-li nám ale nějaké nepříjemné učení, pak se zlobíme a tvrdíme, že to byla bytost zla. Často se stává, že nám jedna a táž bytost přináší pokaždé něco jiného a my ji vnímáme jednou jako bytost pozitivní a jindy jako negativní bytost. Jenže dobro a zlo jsou pouze naše pocity. Každý člověk za dobro a zlo považuje něco jiného. Jednou mi člověk silně nábožensky založený řekl, "podle tebe tedy satan a peklo neexistuje a andělé jsou stejní jako bytosti pekelné". Nelze odpovědět jednoduše. Peklo, to si prožívá každý sám se sebou tady na zemi.

Co je tam na druhé straně, o tom je napsáno mnoho knih, ale popsat celé stvoření je mimo dosah člověka, můžeme se pouze domnívat, jistotu ale nemáme, tu budeme mít, až tam budeme. Satan a andělé, to jsou bytosti, které mají své úkoly. Jedni mají za úkol nám hlavně pomáhat a učení nám dávají po kapkách a nezištně nás při tom vedou tou nejlepší cestou. No a ti druzí, ti nám přinášejí do života jen učení, a to vždy ta nejtěžší a ještě nás nechají si je prožít do důsledků. Vyprávěla mi starší paní, jak ona celý život jen konala dobro, pomáhala druhým, na sebe vůbec nepomyslela a nyní na stáří je na tom tak špatně, že ji všichni opustili a ona je stále nemocná. Pomáhat druhým je báječné, ale nejbáječněji se při tom cítím, když si pomocí druhým pomáhám sám sobě k lepším zítřkům. Když hodím žebrákovi minci, musím mít z toho radost, pak je to dobrý skutek, který mi přináší lepší zítřek.

Když ale půjdu a uvidím žebráka a moje myšlenka půjde cestou "zase jeden žebrák", je lepší minci v kapse ani nehledat a když mu ji přesto hodím, moje pocity a myšlenky mě později ožebračí o mnohem víc, než kolik jsem žebrákovi dal. Jak to tedy s tou polaritou, dobrem a zlem, láskou a nenávistí vůbec je? Podle toho, co tu povídám, existuje vůbec zlo, nebo je to jen omyl? Ani omylem. Polarita je označení výchozího a cílového bodu, cesta bez cíle je prázdná. Dobro a zlo jsou pouze naše lidské prožitky pocitů. Ve vesmíru je vše v jednotě. Není dobra a zla, ale pro nás, pro lidi musí existovat rozlišení, jinak si nic neprožijeme, v tom je kouzlo stvoření této planety, že si zde můžeme prožít sílu polarit a tím se naučit lásce. Láska bez polarit nemá smyslu. Láska bez nenávisti nemůže existovat. Konečně, zkuste se zamyslet, jak se chová zamilovaný. Myslí na objekt, který miluje téměř stále, je velmi málo věcí, které jej dokáží rozptýlit natolik, aby zapomněl na toho, koho miluje. Ten, kdo nenávidí, je na tom podobně, neustále musí myslet na toho, koho nenávidí, je s ním v tak těsném myšlenkovém spojení, že z něho nedokáže uniknout. Tedy nenávist a zamilovanost jsou síly, které působí stejně, jen naše pocity jsou při tom jiné a podle těch pocitů tu sílu nazýváme buď negativní nebo pozitivní.

Polarita, dobro a zlo je důležitá, abychom tady na planetě Zemi ve hmotném těle vůbec přežili. Abychom se naučili vyhýbat se tomu, co nám působí bolest, abychom s láskou k sobě samému se naučili obdarovávat láskou ty kolem nás.

Lubomír Šopf